7. května 2012 v 23:17
|
Kapitola je po delší době rozdělená do dvou až tří částí, přišlo mi to docela dlouhý :) Tak jdeme plesat :D
Vánoční ples
Konečně nastal den D. Večer se bude v Bradavicích konat vánoční ples, který prý naposledy Brumbál pořádal při příležitosti Turnaje tří kouzelnických škol. Dasa Štádlerová stála u zamrzlého jezera na školních pozemcích. Jak tak koukala na nehybnou vodu, přemšlela, jestli tam vůbec půjde. Ovšem, mohla to být zábava, ale kvůli svému chatrnému zdraví se na takových splečenských akcích moc neobjevovala. Snadno by se mohlo stát, že zkolabuje nebo tak něco. A ke všemu neměla ponětí, kdo by ji tam mohl doprovodit, navíc se dobře znala jen s dívkami, především s Tyno. Slyšela ale, že ta jde s nějakým havraspárským klukem, po kterém šílí dost holek. Takže rozhodně neměla v úmyslu jim dělat křena. Z myšlenek ji vytrhlo zakašlání; bleskově se proto otočila.
Jen kousek od ní postával Erik Jordan a v ruce držel něco velikého, zabaleného v barevném papíře. Podezřele to připomínalo kytici.
,,Ehm", odkašlal si ,,ahoj Daso. Promiň mi, že jsem s tím tak dlouho otálel...chci tě požádat o laskavost. Půjdeš se mnou dnes večer na ten ples?" Natáhl k ní ruku s květinami a přitom malinko pokrčil koleno, jako by se chystal pokleknout.
,,Honzo?!" objevila se Lenka Krtková opět v nebelvírské věži. Hodiny právě všude obdíjely pátou. ,,Musíš jít se mnou okamžitě k nám na kolej a pomoct mi s něčím!"
,,Dobře, ale musím se rychle vrátit zpátky sem, dodělat jeden úkol, protože se s ním pak nechci otravovat o prázdninách."
,,Tak na to hned zapomeň", zavrtěla vážně hlavou Lenka. ,,Z mojí šatny a šperkovnice půjdeme rovnou na ples. A taky bych tě chtěla vidět v obleku. Takže si pro něj dojdi a hned půjdeme."
No, alespoň byla upřímná. Honza jenom pokrčil rameny na znamení souhlas - nebyl takový, že by se chtěl hádat. Měl radši klid a pohodu, bez zbytečného stresu. Vstal, aby si došel pro společenský hábit a nevnímal kamarády, jak se mu tlumeně chichotají. Obzvlášť Niki.
,,Tak jaký máte šaty?" ptala se ostatních holek Tyno. ,,Doufám, že nebudu jediná, kdo je má až na zem."
,,To určitě ne", snažila se ji uklidnit Verča. ,,Spíš já budu jediná, kdo je má nad kolena..."
Velká síň zářila bílým světlem, jasnější než kdykoliv předtím. Jasnější než slunce. Vzadu místo učitelského stolu stálo pět stromů, uprostřed jedle ozdobená modrostříbrně a z každé strany vedle ní modříny (které byly skutečně modré, místy až fialové) posypané umělým sněhem. I z nich vycházelo jemné světlo. Na stropech visela spousta vánočních koulí různých velikostí, vždy v barvách jedné ze čtyř kolejí.
Ve Vstupní síni se už hromadilo dost lidí, většinou tu měli srazy se svými partnery nebo kamarády. Na Tyno hned pod schody čekal Tomáš, elegantní a upravený jako vždy. David Krtek, který vyzvedl Niki před portrétem Buclaté dámy, s ní scházel ze schodiště. V patách jim byli Pavel s Verčou a Honzina s Kačkou. Zdálo se, že Verča měla pravdu, protože většina šatů, které všude kolem viděla, byly opravdu až na zem. Potom bylo pár dívek, které si oblékly sukně minimálně ke kolenům, včetně Niki, ale ktátké viděla jenom na sobě...a díkybohu taky na Kačce, která teď šla vedle ní.
,,Doufám, že nebudeme působit jako outsideři", zašeptala jí na půl pusy Verča.
,,Nebo, že tam nebude moc velká zima", zavtipkovala Kačí.
Přesně v osm hodin se otevřely dveře do Velké síně a dovnitř okamžitě začali proudit studenti. Pozornost upoutal nejprve taneční parket, jakoby vyrobený ze skla. V něm líně pluly, bezpečně uzavřené, sněhové vločky různých tvarů.
,,Jéééé", vydechla Tyno a zdaleka nebyla jediná. Obdivné 'ách' nebo 'óch' se neslo jakoby ozvěnou úplně všude.
,,Hmm...Filch se překonává", pokýval hlavou uznale Pavel a všichni se zasmáli. Pak ukázal doprava směrem k pódiu, kde se tlačilo na třicet stolků. ,,Půjdeme si rychle zabrat místa, ne?"
Ale stejně byli dost pomalí, takže si museli najít stoly vzadu u pěti stromů.
Zanedlouho uviděli v hlavních dveřích, kterými se vcházelo, první dlouhé růžové šaty a růžového motýlka a věděli, že dorazil už i Honza. Jamkmile byli s Lenkou u nich, věděli, že si ho vzala taky pěkně do parády. Měl čerstvě umyté vlasy, dokonale učesané a hladké, oživené nějakým světlým melírem. Těžko říct, jestli to byla hnědá, bílá nebo rezavá - jakoby tam všechny ty barvy splývaly v jednu. Měl nasazené bílé rukavičky a na tváři něco, co podezřele připomínalo matující pudr. Tvářil se dokonale...otráveně.
....................................
,,Ahoj! Vypadáte ... moc dobře", ocenil to trochu neupřímně Tomáš.
,,Vypadáte jako Barbie a Ken", vyděsil se Honzina, ale Lenka to očividně brala jako ten nejbáječnější kompliment.
,,Ach, díky moc, o to taky šlo! Doufám, že vyhrajeme cenu o nejhezčí pár!" Její bratr David protočil oči.
,,Tady něco takového je?" zajímala se najednou i Tyno.
,,No jasně!" rozzářila se Lenka - byla ve svém živlu. Zamrkala růžovými řasami. ,,Už jsem nás s Honzou přihlásila", ukázala do jednoho rohu, kde stál miniaturní stolek žluté bravy, u kterého stála profesorka Trelawneyová. ,,Ona - profesorka Trelawneyová je taky jediná porotkyně, sama tu soutěž vymyslela." Honza pocítil náhlý nával odporu k profesorce Trela - něco, kterou ani neznal.
,,Pojď se taky přihlásit, Honzino!" vykřikla k překvapení všech Kačka Polatová. Vyskočila na nohy a táhla ho pryč i přes jeho protesty. ,,Bude to sranda, ne? Možná dostaneme zásobu dortů!" Ta představa zřejmě Honzinu nakopla, protože už ani nepípnul a hnal se za ní pryč.
Pak začala hrát nějaká drsná hudba a na pódium za ohlušujícího křiku, teď už plné síně, vtrhli čtyři lidé.
,,Ahóóóóóóój!" pozdravil nejvyšší kluk se světlými vlasy. Většina holek nadšeně zapištěla - asi ho považovaly za velmi pohledného. Tomáš si hněvivě odfrknul.
,,Já jsem Cedric Diggory a tohle jsou mí jezevci!" Začal postupně ukazovat na členy kapely. ,,Zachariáš Smith u bicích!"
Namyšlený blonďák ani nehnul brvou, když ho publikum uvítalo a Tomáš si odfrknul znovu.
,,Na baskytaru vám zahraje Hannah Abbottová!"
Ozval se ještě hlasitější potlesk.
,,A klávesy obstará..Ernie Macmillan!"
Poslední člen kapely měl taktéž světlé vlasy a s teatrálním úsměvem všem okázale mával a ukláněl se. Důležitě se posadil ke klávesám a dal frontmanovi něco, co vypadalo jako pokyn, že se může začít. Cedrik jenom zakoulel očima směrem ke stropu a najednou se objevil Brumbál. Taky s úsměvem, podobným jako Ernie, se ujal řeči.
,,Vítejte, současní i bývalí studenti. Z mrzimorské koleje vzešlo tolik skvělých hudebních kapel!" Udělal směrem k Cedricovi malou úklonu. ,,Takže nám předveďte, jestli to platí i o vás!"
Skupina Cedric a jezevci okamžitě začala. Zachariáš uhodil vší silou do jednoho z bubnů a ostatní se přidali. Stojící i sedící studenti se za výskotu hnali na parket a začali poskakovat, dupat a tleskat.
,,Páni", zatleskala Lenka. ,,Jsou suproví."
,,Dobrej styl", souhlasila s ní Verča a s prstem na stole vyťukávala do rytmu.
,,Jdem se bavit", prohlásil Tomáš a Tyno se s ním zvedla. ,,Ať si nějakej Cedric Maggory nemyslí, že bude pořád středem pozornosti!" Ostatní šli s nimi a hodina uběhla celkem rychle. Tyno a Lenka byly dost brzy uřícené, kvůli těm dlouhým a nabíraným šatům.
,,Měly jste si vzít kratší", zatočila se Kačí kolem dokola a všechny v nejbližším okolí oslepila světlem, které se odráželo od jejích zlatých šatů.
,,Au!" zařval Honzina, zakryl si oči a zezadu do někoho narazil.
,,Nazdar", řekl překvapeně Razmik. ,,Tak tady jste." Vedl Barboru Vakomyjovou, která na něm doslova visela. Nenápadné černé šaty, které měla na sobě, byly v podivném kontrastu s jejími strašnými rozkazy a plány, co se jí rojily v hlavě. Verča s Honzou se po sobě zděšeně podívali.
bezva zase dlouhý na to že je to 1/2 :D