Hledači zla (9. kapitola)
18. března 2012 v 4:02 | °Povídka Hledači zla°Přípravy a cennosti
S několikaměsíčním zpožděním sem dávám devátou kapitolku...snad to ještě někdo bude číst. :D
Plus jsem nově zavedla anketu, kde můžete vyjádřit své sympatie té či oné postavě. Kdo by nevěděl, může si je připomenout v předešlých dílech nebo v rubrikách na začátku menu.
~~~-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-~~~
Jakmile se stal Tomáš středem pozornosti kvůli jeho dopisu, Tereza se s ním ještě ten večer udobřila. Domněnka, že Bářin úkryt je právě v Rumunsku, vyvolal celou řadu názorů. Zatímco někteří (Honza, Tomáš, Honzina,...) věřili tomu, že tam Bára prostě je a z ministerstva by se měla vyslat četa bystrozorů na její dopadení, někdo spíše tvrdil (většina učitelů a podlézáckých studentů), že je zloduch chtěl jenom ošálit - mohla rumunskou značku Drákuly sama vyrobit a vypustit tak do světa falešnou informaci o svém pobytu. Zbytek byl toho názoru, že už mohla ze země utéct.
,,Vždyť by to bylo i celkem logický", říkala Verča. Byl pátek večer a prváci z Nebelvíru seděli kolem ohně v kruhu. Ostatní ročníky byli na víkend ubytováni v Prasinkách, nejspíš nějaká předvánoční akce nebo něco takového, nikdo o tom nic nevěděl, protože šlo o tajnou záležitost. Jenže prváci museli zůstat na hradě. ,,Takhle by to udělal snad každý, ne? Podle mě se nezdržuje na jednom místě."
,,Pořád si prohlížíš ten plánek?" ptal se hned na to Honzina Niki.
,,Zajímá mě, je to skvělá věc", pokrčila rameny.
,,Užitečnej a dobře úložnej", přidal se Erik Jordan. ,,Můžeš zpozorovat vetřelce jako první."
,,Kdo ti ho dal?" zajímala se Marry, jejich spolužačka s temně fialovými vlasy.
,,Brumbál - vzal si ho od Filche."
Tyno si hrála s něčím malým a lesklým. Zrcátko. Bylo v šedostříbrném rámu, ale mělo jednu zvláštnost. Neodráželo její tvář. Neodráželo nic, co bylo v místnoti. Ukazovalo pouze černočernou tmu. Vypadalo to trochu jako potemnělý strop.
,,A tys dostala co?" díval se na to pochybovačně Pavel. ,,Neni to rozbitý?"
,,Není to rozbitý, to je Zpětné zrcátko. Uvidím v něm toho, kdo má to druhé."
,,Jasně, skvělý na komunikaci", kývl zase Eric.
,,A kdo má to druhé?" chtěla vědět Verča.
,,No, to já vlastně ani nevím", odpověděla rozpačitě Tyno. ,,Brumbál mi to neřekl."
,,Bože. Se všim se dělaj takový tajnosti a přitom Bára může bejt zrovna teď někde tady a někoho proklínat", hudroval Honzina a došel k jednomu stolu, aby si vzal sirupový košíček.
Honza celou dobu mlčel a koukal do ohniště. Občas se usmál nebo přikývnul, aby jeho chování nevzbudilo nějaké podezření; přesto však měl dojem, že s tím všechny neošálil. Niki se na něj mračila víc než kdy jindy a nespouštěla ho z očí (kromě chvilek, kdy zas koukala na Pobertův plánek). Nakonec to nevydržela a zeptala se, co mu je.
,,Co by bylo", řekl s klidem. ,,Jenom se mi už zavírají oči, je pozdě."
,,Je půl osmý", připomněl mu Pavel čas a ukázal na Honzovo hodinky.
,,No jo", snažila se Kačí odvést řeč na jiné téma, protože jí bylo Honzy líto. ,,Co jsi dostal od Brumbála za dárek ty?"
Honza se málem podřekl, že svojí věc dostal od McGonagallové. Pak se podivně zarazil a suchým hlasem zaskřípěl: ,,Já - n-nic nedostal." Všichni se k němu okamžitě otočili. To se mu vůbec nelíbilo.
,,Nedostal?" opakoval po něm jako u vytržení Honzina. ,,Zrovna ty?"
,,Já taky ne", snažila se ho uchlácholit Verča.
,,Ty máš neviditelný plášť, co bys ještě nechtěla", obrátila Niki oči v sloup, ale už neuhnula před přicházejícím pohlavkem. Všichni se rozesmáli.
,,Chtěl bych vědět, jestli takhle dostal něco někdo z jiné koleje", zamyslel se Pavel.
,,Určitě jo, někdo musí mít druhou část zrcátka", ukázala Verča na Tyno. ,,Abysme měli rychlé spojení mezi kolejemi. Tipuju to na Mrzimor."
,,Brr. Proč zrovna ten?"
,,Protože to je...byla...Báry kolej. Třeba se vrátí právě tam a oni budou potřebovat pomoc."
,,Chytrý", uznal to.
,,Taky bych něco chtěl", řekl smutně Honzina. ,,Třeba nějakou silnou hůlku jako Razmik..."
,,Taková je jenom jedna na světě, Honzino!"připomněla mu Niki. ,,Mimochodem, řekla sem jednomu prefektovi, aby mi v Prasinkách obstaral pár Lotroskopů. Nikdy nevíte, kdy se můžou hodit."
,,Kolik je podle tebe pár?" chtěl vědět Honza.
,,Čtyři. Myslím si, že by je měly mít hlavně holky, abysme byly připravený na útok, nebo jen tak, až se zase rozdělíme na misích."
,,Na misích?" smála se Kačí. ,,Tak to je dobrý, vy jste vlastně jako agenti nebo tak něco, hlavně s těmahle věcma..." Na chvilku se zamysela a počítala na prstech: ,,Jedna neviditelná holka, další, která může špehovat celý Bradavice najednou, Tyno, která se může spojit s kýmkoliv na dálku a ..." Přejela rychle očima kluky, kteří seděli trochu zahanbeně a uhýbali pohledem. ,,...A hromadou lotroskopů."
Než se nadáli, bylo skoro 11 hodin a Eric s Marry odešli spát. Venku padal první prosincový shíh. Krb hezky hřál a Honzina navhl, aby přespali dole ve společenské místnosti.
,,A smí se to?"dělala si starosti Verča a podívala se na Honzu, který pokrčil rameny. ,,Co když nás prásknou skřítkové?"
,,Spíš to bude nepohodlný",usmála se Tyno ,,ale mohli bysme to zkusit, jen tak. Stejně tu nikdo jinej kromě nás prváků není."
,,Tak si to užijte lidi, já jsem moc unavená a na svojí postel se docela těšim", zívla Kačí a mávla jim na dobrou noc.
Kolem půlnoci leželo na koberci kolem krbu půl tuctu polšářů a přikrývek. Pak Niki poznamenala, že je to skvělá atmosféra na vyvolávání duchů nebo podobné věci. Honzina se přikryl dekou až nad hlavu a začal hysterčit, jestli se snad nezbláznila a ať přestane říkat tyhle věci před spaním. Povykoval by tam pod peřinou dál, dokud by ho Pavel nezastavil.
,,Ticho, ticho! Slyšeli jste to taky?" Okamžitě bylo ticho jako v hrobě a pět párů očí se na něj podívalo. Někdo hlasitě polkl; nejspíš Honzina.
,,Je to na chodbách?" hádala Verča.
,,Na chodbách? Já to slyšela z venku!" vyjekla Niki nepřirozeně vysokým hláskem a vyletěla ze své provizorní postele. Sedla si k sestře. Ta už měla hůlku ve střehu.
,,Hůlka", vyjekl zase Honzina. ,,Mám jí nahoře v ložnici!"
,,Já taky", znejistěla Tyno.
,,Nebudeme je potřebovat", sykla na ně Verča, ale sama vypadala, že je smířená s opakem. Všichni už byli na nohou a Pavel se opatrně přesunul k velkému oknu Nebelvírské věže. Pak se jakoby nad nimi na jednu vteřinu ozval hlasitý sípavý zvuk.
,,Doprdele",ulevila si Niki ,,co to je?"
,,Aguamenti!"namířila Verča hůlkou na oheň. Honza pochopil, o co se snaží a ukázal na okno. ,,Darkuratum!" Vmžiku se přes sklo přetáhlo něco jako černý stín, fólie, hadr, látka...Nebylo vidět dovnitř ani ven.
,,Doufejme, že si nás to nevšimlo! Co teď budeme dělat?"domáhal se odpovědi Honzina a stál spolu s Tyno uprostřed místnosti, protože neměli hůlky. Z jedné strany od nich byl Honza s Niki, otočení k oknu. Verča s Pavlem mířili na druhou stranu, hůlkami na dveře společenské místnosti. Tak byli alespoň trochu chránění.
,,Jakmile uslyšíte vrznout dveře", zadával jim instrukce Honza ,,palte kletby, jaký vás napadnou! Chápu, že není vidět ani na vlastní ruku, ale pořád máme uši!"
,,Jasně, nejsem pitomá", zabručela Verča a dál soustředěně zírala do tmy, kde byly dveře.
,,Větší nebezpečí hrozí spíš z okna, Honzo", řekla potichu Tyno. Honzina, podle toho, jak chroptěl, musel vypadal, že se každou chvilku pokusí raději omdlít nebo se pozvracet. Bez hůlky by se taková situace nikomu nelíbila. Za oknem projel slabý paprsek žlutého světla.
Komentáře
tu povídku si musím přečíst od 1.kapitoly :D mimochodem ráda spřátelím :) přidám si tě do affs, jo?
Jóoo! po dlouhý době, ale stálo to za to :) Další díl, please :)))))
Hej dost dobrý :D awe jako všichni maj takový dlohý smysluplný věty a já vždy kváknu takou kravinu :D
uz at tam jsem zase ! :-D takovy dobrodruzstvi a ja se flakam, urcite nekde v knihovne :-D
Krásná kapitola, doufám, že naše hlavní hrdiny nikdo nepřepadne.
















dlouhý a super :) skvělá kapitola :)