30. března 2012 v 18:00
|
DAR
Pan Brumbál nám opět dokáže, jak je chytrej ;) No a...celkově je to trochu uvolněnější díl
Honzina s Tyno a Verčou dorazili v tu chvíli do nejdelší chodby ve sklepení, kam měl drak původně zaútočit. Protože nevěděli nic o tom, že jen tak sám od sebe odletěl, způsobili větší povyk, než bylo nutné. Verča rychle otevřela dveře třídy, kde seděli zmijozelští prváci, aby Honzina a Tyno proběhli dovnitř a začaly všechny zvedat ze židlí.
,,Rychle ven!"hučel Honzina a tahal Razmika pryč z učebny. Verča u dveří ho strkala pryč směrem nahoru.
,,Co to má znamenat?" křičela jedna blonďatá dívka. Honzina jí trochu znal. Přiběhl k ní.
,,Lenko, musíte se všichni hned evakuovat!"
,,A proč, copak hoří?"
,,Ne, ale letí sem drak a vy všichni umřete..." Přiběhla k nim i Tyno s další dívkou, která se jednou rukou opírala o berli.
,,Prostě nám věřte a pojďte, nebudeme přece riskovat životy!"
.-.-.--.-.-.-.-.--.-.-.
,,A tak nějak to bylo, profesore." Honza s Niki vypověděli Brumbálovi, co se přihodilo; nevynechali ani Obraceč času, přestože to mělo být Honzovo tajemství. Pavel jenom přikyvoval nebo koukal na ostatní. Měl pár otázek, které řediteli toužil položit, ale nevěděl, jak začít. Nakonec se ho na to Brumbál zeptal sám. Kupodivu se na všechny usmíval a nevypadal ani trochu naštvaně. V ruce svíral žlutou obálku kterou jim zanechala Barbora Kopecká.
,,Takže, pan Hrubý přesvědčil draka, aby nebral nevinným lidem životy?"
,,Já netuším", přiznal popravdě. ,,Nějak nechápu, proč ten drak odletěl."
,,To se můžeme jen domnívat, ovšem já bych řekl, že jste mu nějak přirostl k srdci. Říkal jste, že jste měl pocit, jakoby vás ten drak slyšel - co si myslíte, ale i to, co říkáte nahlas."
,,To ano", přisvědčil Pavel.
,,Takže je možné, že vycítil i vaše pocity a starosti. Nechte mě hádat! Nemyslel jste v tu dobu i na to, jak by vás mohl ohrozit nebo jak vám ublížit? Ať už komukoliv na škole, nebo jenom vám?"
,,No...ano", souhlasil zas. Niki se do toho vložila.
,,Takže tomu drakovi nás nakonec bylo líto?"
,,V podstatě je to tak, i když trochu neohrabaně řečeno", usmál se na ní Brumbál. ,,Drakovi nás nakonec bylo líto, protože cítil, že jsme proti němu bezmocní. Nevidí se to často, ale tenhle nikomu nechtěl působit bolest."
,,Navíc jsem mu pak uzdravil to oko", vzpomínal Honza. ,,Asi v nás viděl něco jako..." Nemohl najít správné slovo.
,,Někoho, komu může důvěřovat", kývl Brumbál a významně se podíval na Pavla. ,,Našel tu člověka, kterému porozuměl a který mu neubližoval - jak se můžeme domnívat, jeho nynější majitelka s ním nezachází zrovna nejlépe." Všichni tři vztekle zavrčeli a ihned se spustila vlna nadávek na Kopeckou. Chvilku je ředitel s mírným úsměvem pozoroval a pak položil Pavlovi další otázku.
,,Jsi z mudlovské rodiny?"
,,Ze smíšené, pane. Táta je kouzelník."
,,A objevila se tato tvoje schopnost ještě u někoho jiného z rodiny?"
,,Mám dojem, že ne."
,,V tom případě tě nemá kdo ji učit."
,,Učit?" nerozumněl tomu ani jeden z nich.
,,Takové schopnosti potřebují rozvíjet, řekl bych, že jste tohle zažil poprvé, nemám pravdu? A při setkání s drakem jste nerozumněl tomu, co říká on? To znamená jen to, že se v té schopnosti potřebujete trochu pocvičit!"
,,Vážně?"
,,Vezmu si to na starost já osobně, přece jenom jsem největší čaroděj všech dob", mrknul na něj. ,,Kdo jiný by se o tom mohl dozvědět co nejvíce?"
,,Copak o tom nikdo nic neví?" chtěl vědět Honza. ,,Dračí řeč nikdo z kouzelníků neovládá?"
,,Ne nikdo, koho bych znal. Vypadá to na mimořádný dar! I když nemohu s jistotou říci, že pan Hrubý je jediný na světě, kdo to umí. Ne teď."
Po chvilce ticha, kdy se každý z nich ponořil do svých myšlenek, se Niki zvedla ze židle. ,,Měli bysme najít Verču a ostatní a říct jim, že je všechno v pohodě."
,,To jim dojde", mávl rukou nevzrušeně Honza.
,,Neřekl bych", řekl náhle Brumbál pobaveně. Vypadalo to, jako že něco poslouchá. Ostatní se utišili, aby slyšeli to, co on.
Chodba za dveřmi byla najednou plná hluku. Nejenom chodba, nejspíš celý hrad už byl na nohou. Hučelo to tam jako v úle a pořád zesilovalo.
,,Achjo, asi jim to nedošlo." Zasmál se Pavel. Uměl si to živě představit - nejprve Verča, Tyno a Honzina varovali ostatní před nějakým útokem, potom se některý z nich prořekl, že se jedná o draka a na hradě vypukla panika první třídy. Prváci šli rychle vzbudit celou svojí kolej, pokračovali dál hradem a burcovali ostatní studenty. Přitom ječeli jak o život, nejspíš se domnívali, že drak je přímo na hradě.
,,Dávám Nebelvíru sto bodů", řekl Brumbál a zas se širokým úsměvem ,,za to, jak umíte zpestřit běžný večerh v Bradavicích a navíc zachránit asi tucet životů."
.-.-.-.-.--.--.-.-.-.-.
,,Achjo", skučela Tyno a snažila se několik lidí okolo sebe uklidnit. Pořád u ní stála ta drobná, černovlasá dívka o holi. Jediná vypadala relativně klidně.
,,Já jsem Dasa", představila se. ,,Kvůli komu nebo čemu tenhle povyk ve skutečnosti je?"
,,No, kvůli Kopecký. Ta holka, co pláchla z Mrzimoru pryč a přislíbila škole pomstu."
,,Pomstu za co?"
,,Myslím si, že se tak trochu pomátla. Ona, no...od začátku byla divná. Dlouhá historie."
,,Aha. Já tu totiž nebyla od začátku školního roku, kvůli zdraví. Přijela jsem minulý týden."
,,Tak já ti o ní někdy povím", slíbila jí Tyno ,,teď ale musíme uklidnit tu zvěř, než dostaneme všichni školní trest."
V tu ránu se celou školou rozlehl zvučný hlas McGonagallové.
,,VŠICHNI SE NEPRODLENĚ VRÁTÍ DO SVÝCH LOŽNIC, A TO BEZ VÝJIMKY! NA ŠKOLE JE BEZPEČNO. BEZ VÁHÁNÍ POTRESTÁM KAŽDÉHO, KOHO NAJDU DO DESETI MINUT NA CHODBĚ. I PREFEKTY A PRIMUSE! OPAKUJI, ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ JIŽ NIKOMU NEHROZÍ."
,,Již nikomu nehrozí?" ptala se zděšeně Sania Winterová ze Zmijozelu. ,,Takže jsme doopravdy byli v ohrožení?"
,,My vám to říkali", podíval se na ní chladnokrevně Honzina.
,,Tak už konečně půjdete do ložnic?" vyháněla je Verča.
.-.-.-.-.--.--.-.-.-.-.
Během deseti minut se skutečně všichni odebrali do svých pokojů. Ta noc byla pro pár lidí bezesná. Byly bezmála tři hodiny ráno, když se Niki ptala svých spolubydlících, jestli spí. Kačí Polatová a Tyno se s ní daly do hovoru o událostech dnešního dne. I když si musely dávat pozor na to, co řeknou a co ne.
Byla sobota ráno a venku opět začalo sněžit, avšak vysvitlo i slunce. Když nebelvírští scházeli na snídani, všimli si nové vývěsky na nástěnce. Byl to celkem velký, modrobílý plakát. Ozdobným písmem oznamoval, že všechny čeká Vánoční ples.
super, těším se na další :-)