ZTRACENO V MRZIMORU
Nečekejte ztracený předmět, co někdo ukradne. Jde o to, že se něco nepodaří. Škoda.
Všech sedm pospíchalo prázdnými chodbami dolů směrem k Velké síni.
,,Tudy choděj mrzimorský od večeře!"řvala Niki a posledních pět schodů vzala najednou. Pak tryskem zahla doleva, kde ústila krátká, ale široká chodbička. Ostatní ji s fuňením následovali a vletěli za ní. Na opačném konci byl pověšený velký obraz, na kterém byla mísa s ovocem. Na duhém obrazu byl jezevec.
,,Mó", vydechl schlíple Honzina. ,,Co teď?"
,,Že by heslo?" hádala Tyno
,,Nene",přerušila ji Kačka. ,,Někdo z Mrzimoru mi říkal, že nechoděj na heslo."
,,Co když tam bude moc lidí? Nemůžeme tam jen tak ve třech vtrhnout dveřmi!" strachovala se Verča.
,,Plášť by vás měl schovat dobře! A Pavel se pri nejhorším trochu skrčí. Spíš mě zajíma, jak..."
Všichni nadskočili. Právě se totiž něco hýblo a z obrazu jezevce někdo vylézal. Byl to nějaký student, nejspíš z posledního ročníku. Měl na krku přívěsek hipogryfa a vypadal poněkud pyšně a přechytřele. Podíval se na ně.
,,Nebelvír? Co tu děláte?"
Všichni bloudili očima po zemi a Honza začal vykoktávat právě vymyšlenou výmluvu. ,,N-no..my tady jenom hledáme...totiž já jsem tady ztratil ten...svůj...měšec s penězi!" Poslední slova skoro vykřikl a podíval se na studenta z Mrzimoru s falešně omluvným pohledem.
,,Aha", zvolal ten. ,,Hochu, tak to je možné, že ti ho už někdo vzal. Náhodou máš štěstí, že jsem prefekt, takže můžeme jít rovnou za ředitelem! Stejně tam mám namířeno kvůli nějaké havárii, co se teď stala prvákům při Obraně proti černé magii", přikyvoval vážně. ,,Mimochodem, já jsem Daniel Mišák. S měkkým i."
Než se Honza nadál, vzal ho kolem ramen a odváděl pryč. Vrhnul po nich zoufalý pohled, který jasně říkal "nenechávejte mě v tom". Tak se za ním pro jistotu vydala Tyno.
,,Tak, a jsme tu jenom v pěti a času je relativně dost", řekla Kačka. ,,Prostě si dojdu nahoru a někoho se zaptám, jak se dostat dovnitř."
,,Jiná možnost asi neni, tak jdi", souhlasila Verča. Když zůstali jenom čtyři, dodala: ,,Plášť hned dáme na sebe. Další příležitost si nesmíme nechat proklouznout mezi prsty!" Niki jí pomohla přes všechny plášt přehodit. Najednou se ale Pavel začal smát a vesele výskat. Byl pod pláštěm poprvé a nejspíš mu to připadalo velice zábavné. Nebo taky nemožé. Niki ho chtěla plácnout, ale díky plášti ho minula a trefila Honzinu. Ten příšerně zaúpěl, zevnitř pláště následovalo tlumené PLESK a Verči hlas, který ho napomínal, aby se ztišil.
Za chvíli se z hodiny vracela Lenka Krtková a Jirka Novotný. Oba si něco vystrašeně šeptali a pak si všimli osamocené Niki.
,,Na koho tady čekáš?"ptali se zvědavě.
,,Ále..na vašeho prefekta. Na Mišáka", mávla ledabyle rukou.
,,Aha...asi půjdete za Brumbálem, ne? I když Lupin už mu to všechno vypráví sám."
Dál si jí nevšímali, Jirka natáhl ruku k obrazu s jezevcem, něco udělal a obraz se proměnil v jakousi nehmotnou cestu skrz zeď a nakonec ve dveře. Oba vešli dovnitř, než se ale stačilo zavřít, něčí neviditelná ruka přidržela kliku a tiché kroky překročily práh.
Ve společenské místnosti Mrzimoru nebylo ani živáčka. Lenka odešla do ložnice a Jirka taktéž.
,,Plášť necháme na sobě", poručila Verča. Chvilku se rozhlíželi po kolejní místnosti. Byla podobná nebelvírské, ale barvy byly logicky spíše žluté. Nábytek byl z černého dřeva a po celé jedné stěně se táhla řada velkých žluto-černých kamenných krbů. Místnost měla tři velká okna s výhledem na školní pozemky a příjezdovou cestu. Na stěně vpravo byly dva oblouky ve stěně. Z nich vedla dvě schodiště kamsi nahoru - do ložnic. A strop byl pokrytý nádherným kobercem zlatavé barvy, který se při jakémkoliv světle krásně třpytil.
,,Fajn", řekl konečně Pavel. ,,Jdeme na to? Jsou to ty druhý schody."
Vyrazili kupředu. Rychle se snažili stoupat po schodech nahoru, ale něco se stalo. Asi po pěti stupínkách se jim schody pod nahama proměnily na extrakluzkou klouzačku. Všichni sjeli pozpátku dolů a s hlasitým BUCH! ŽUCH! z nich spadl neviditelný plášť. Rozječela se siréna a než se stačili zvednout (Honzina s tím měl největší problém), sbíhali dolů studenti staří jako Mišák. A taky Lenka s Jirkou.
,,Co tady děláte?" vykulil na ně někdo oči.
,,Honzino!"
,,Ona - ona má neviditelnej plášť?"
,,Musíme jít", sbalila ho Verča do náruče a otočila se ke klukům. ,,Dělejte." Kvapně vyrazila směrem ven.
,,Promiňte, že jsme rušili", žbleptnul Pavel a zamířil s Honzinem za ní. Jiný hlas za nimi volal, ať se to už laskavě neopakuje, jinak půjdou rovnou za ředitelem. Nebo hůř, za Filchem.
,,Tak co?" ptala se natěšeně Niki. Odpověděly jí jejich skleslé obličej. Všechno jí řekli. Pomalu se vraceli zpět, když potkali Tyno a Honzu s plným měšcem.
,,Tohle mi dal Brumbál", vysvětloval. ,,Prý, dokud se nenajde ten můj, ať mám z čeho žít."
,,Kolik tam toho je?" chtěla vědět Verča.
,,Sto galeonů", šeptl Honza. ,,Trochu to přehnal, no."
,,STO?!" vřískl Honzina.
,,Aspoň někomu se daří", řekl Pavel.
,,Brumbál vypadal na to, že mě prokoukl...ale dal mi je stejně", pokrčil Honza rameny.
,,A zjistilo se něco o Kopecký?" vyptávala se Niki.
,,Nic. Tim, že se přemístila...prakticky vyhrála."
,,Hmmm..."
,,Proč jsme zapomněli na to, že kluci nemůžou do holčičích pokojů?" vztekal se Honzina. ,,Třeba bysme něco našli a mohli Brumbálovi pomoct! Třeba by tam měla Razmikovo hada!"
Pavel se nadechl. ,,Kdo tvrdí, že zrovna ona má jeho hada? Už by jí dávno utekl z ložnice."
,,No a co, mohla ho vzít s sebou!"
,,Nic u sebe neměla", řekla Verča přesvědčivě a všichni pak zamířili na Studium mudlů.
















dobré... Dumbledor sa teda nezdá :D