15. října 2011 v 13:56
|
Týden změn
Nebojte se, nejsou to příliš dramatické změny. Nikdo neumřel...zatím. Jenom vymýšlet názvy kapitol mi nejspíš moc nejde. Ale snad v tom nějaké ty drobné změny, o které jsem se snažila, najdete.
Lektvary. Kromě skupinky zmijozelských dívek, které pořád pokukovaly po Snapeovi a tlumeně se chichotaly pokaždé, když se na některou z nich podíval, a kromě Verči si tuto dvouhodinovku zřejmě nikdo neužíval. Razmik vypadal opravdu nezdravě a sotva dával pozor na výklad. Erik Jordan, který seděl v řadě vedle něj, ho neustále musel šťouchat nebo mu připomínat, že si má opisovat poznámky z tabule. Pavel se na něj chvíli zamyšleně koukal a pomyslel si, že má vážně průšvih. Naproti tomu Honzina s Niki se šeptem dohadovali o tom, jestli had utekl nebo si ho prostě někdo ,,vypůjčil".
,,Jak by utek, vždyť byl v kleci,"kulil oči Honzina a koukal na ní jako na blázna.
,,Mohl se procpat mříží,"ušklíbla se. ,,Každej se bazilišků bojí, proč by ho kradli?"
Snape je probodl očima. ,,Vážení,"protáhl. ,,Myslíte si, že se při mých hodinách budete vybavovat a ignorovat moje pokyny?" Oba jenom zavrtěli hlavou. ,,Myslíte si, že vás nechám prolézt do dalšího ročníku jen tak?" Znovu zavrtění. ,,Já vás varuji - neopakovat." Přikývli.
,,Něco k smíchu, slečno Swanová?"dodal a obrátil se ke zmijozelským studentkám. Hnědovlasá dívka okamžitě potlačila chichotání. Tentokrát to ale od Snapea neznělo tak přísně.
Na konci druhé hodiny všichni donesli Snapeovi na stůl zazátkované lahvičky se vzorkem svého lektvaru. Měl mít jasně modrou barvu. Z Nebelvíru se to povedlo jen Verče. Když Snape viděl její lektvar, střelil po ní pohledem a beze slova si od ní lektvar vzal. Ze Zmijozelu byli úspěšní tři lidé.
Když přišel na řadu Pavel a podal Snapeovi zazátkovanou tuhou zelenošedou směs, prolétl mu obličejem kyselý úsměv.
,,Pane Hrubý, příště si vás posadím sem ke katedře a budete si číst všechny body receptu třikrát. A nahlas celé třídě, abyste si to zapamatoval." Pavel cítil, jak malinko rudne. Ještě katastrofálněji dopadla Marry, která se po Snapeově výsměchu celá rozklepala a utekla z učebny ven.
Cestou ze sklepení míjeli hloučky studentů, kteří se rozesmátě bavili. O uprchlém baziliškovi zřejmě neměli ani páru. Nebo ho zatím ještě nikde nepotkali.
,,Ehm, promiň?" Verču zastavila jedna dívka z lektvarů. ,,Já jsem Kiara Blacková. Všimla jsem si že ti jdou skvěle připravovat lektvary...tak mě napadlo...no, založili jsme s kamarádkou takový kroužek. Byly bysme už tři. Ty, já a Sania Winterová. Ta černovláska." Verča jí pohlédla do očí a málem uskočila. Byly jasně žluté. Ovládla se a zeptala se znovu: ,,Kroužek? Lektvarů?"
Kiara nadšeně přikývla. ,,Scházely bychom se, dejme tomu, každé úterý po Létání. To máme všichni dohromady. Jo a učit nás občas příjde i profesor Snape, slíbil mi to." (Honzina se posměšně uchichtl.)
,,Proč ne,"přikývla a vzala si od Kiary krásně zelený letáček. Její oči už jí přišly úplně normální, šlo jen o to zyknout si na barvu.
,,Ehm...a ty jsi...?"chtěla se Verča nenápadně zeptat na důvod té žluti.
,,Čistokrevná, neboj."zasmála se, jakoby věděla, na co myslí. ,,Lidi si občas myslí, že jsem napůl upírka, ale ty oči mám po tátovi. Je to kouzelník jako my. A vlastně se mi ta žlutá líbí,"dodala a mávla jí na rozloučenou.
Večer ve společenské místnosti si Pavel u stolu psal úvod úvahy na Bylinkářství. Verča s Tyno mu radily, co by měl psát. Niki hrála s Honzinem Řachavého Petra a Honza si našel Kačku Polatovou, aby jí mohl poprosit o Denního věštce.
,,Tamhle ho mám...a každou chvíli mi přijde i Večerní věštec, takže jestli budeš chtít, můžu ti půjčit i ten."
,,Díky moc. Rád se informuju o okolním světě,"nervózně se usmál. Zamířil ke stolu a vzal si noviny. Přelétl očima první stranu a rozevřel je. Článek pokračoval fotkou sfingy, jak si líně chodí ve výběhu. Ta nevypadá na to, že by jí trápilo, jak odtamtud uteče, pomyslel si. Pak si všiml návštěvníků, kteří si sfingu prohlíželi. Bylo jich asi tucet a všichni měli stejné oblečení. Vypadali jako třída nějaké školy, všichni ve stejných uniformách. Nejspíš školní výlet, počasí ten den vypadalo velice dobře. A pak se mu málem zastavilo srdce - z fotografie na něj hleděla Barbora Kopecká, neomylně poznal její kudrnaté vlasy několika červených, hnědých a oranžových barev, které věčně nosila neupravené...
Aniž by si to uvědomil, zděšeně vykřikl. Několik lidí se po něm otočilo a dalo se do smíchu. Pavel se lekl a polil si svou práci inkoustem. Honza dvěma skoky přistál u jeho stolu. Vítězoslavně se usmál a praštil novinami před něj. Chvilku trvalo, než si Pavel uvědomil, kdo je to na obrázku, ale jakmile mu to došlo, zatvářil se trochu zklamaně.
,,No a co když je to jenom náhoda?"nedal se.
,,Kdo ví, ale přísahám, že od teď budu Báru špehovat."
,,To zní skvělě Honzo, přidám se taky,"usmála se Verča.
,,Bezva! Jdu do toho taky,"přidala se i Tyno.
Pavel protočil oči. ,,Dělejte si co chcete, ale myslim si, že je to fakt přitažený za vlasy."
,,Jo, asi se vy tři moc nudíte, co?"rýpla do nich i Niki.
Honzina se raději tvářil neutrálně a nerozhodně krčil rameny. Pak si vzal Čokoládovou žabku.
,,Myslím si, že je čas vyrazit na první průzkumnou akci,"ozvala se ledovým hlasem Verča směrem k Honzovi s Tyno a probodávala při tom svou sestru a Pavla pohledem. Na to všichni tři zmizeli portrétem ve stěně.
,,Akorát je někdo chytí a dá jim školní trest."řekl Pavel a začal znovu psát.
,,Nechytí,"řekl jistě Honzina.
,,Jak to můžeš vědět?"
,,No, ségra má neviditelnej plášť. Vsadím se, že ho měla u sebe v tý tašce. Nemůžou je chytit"
(Mrzimorská společenská místnost)
Bára v křesílku u krbu prudce otevřela oči. Měla zvlášní sen..nebo to sen nebyl? Podívala se na svou společnici.
,,Hm, Baruš, poslouchej mě. Myslim si, že mě ten Honza s Verčou odhalili. Jak je to možný, co?"
,,Víš to jistě?"polekala se druhá Bára a hodila si svoje husté vlasy na záda. ,,Zase ta telepatická vlna?" Podívala se na Báru a ta jenom se strašidelně vykuleným pohledem přikývla.
,,Jo, to byla moje telepatie, oni se o mě bavili a tušej něco o tý sfinze. Budu se jich muset nějak zbavit, no. Už to nemůžou bejt moji kamarádi, to ne jako, to se musí změnit...Je to škoda, ale pro dobro všech je musim setřást. Ale na něco jako vraždu je mám pořád moc ráda, víš, hm? Co se stalo že mi neodpovídáš?!"
,,Já jenom...no...přemýšlím co s nima,"zakoktala se Bára číslo dva.
,,Tak to jo no, Honzu musíš vyřídit ty. Já se postarám o tu třetí holku a na Verču pošlu někoho jinýho no. Hm."
,,Co s nim mám udělat?"zajímala se.
,,Hlavně aby se přestal zajímat o mě, jo, už tak se o mě zajímá moc kluků, haha! Chci mít klídek na prácičku. A aby se nikdo nedozvěděl o kom muvíme, budeme jim říkat Chonsa, Ferža a Duno, co ty na to?"
,,No, je to trochu moc nápadný. To by hned poznali. Tak blbí zase nejsou."
,,Tak dobře no, budeme jim říkat normálně jménem. Ale ted jdeme spát, ještě chci poslat sovu mojí přítelkyni až do Rumunska, hahaha! Aspoň mi řekne, jestli bazilišek dorazil v pořádku." S těmito slovy a dalšími usvědčujícími větami obě odešly do své ložnice. Škoda, že je nikdo jiný neslyšel...
Naprosto úžasný!! Pořád mi vrtá hlavou, co chce s tou sfingou dělat!:D